čtvrtek 31. ledna 2013

Peaceful Restaurant - ach ty nudle


Pokud se do téhle restaurace vydáte kolem poledne nebo na večer, počítejte s tím, že si chvíli postojíte venku ve frontě. V téhle čínské restauraci, která se zaměřuje na kuchyni severní Číny, totiž opravdu vědí, jak na to a chodí sem zástupy lidí. Jejich popularitě navíc pomohlo, že k nim zavítali tvůrci oblíbeného amerického pořadu o restauracích "Diners, Drive-Ins and Dives".

My jsme vyrazili na brzkou večeři kolem třetí odpoledne, takže jsme místo dostali vcelku rychle a objednali jsme si jehněčí tandem. První chodem byly domácí nudle s jehněčím a druhým čínské knedlíčky. Obojí je ručně vyrobené a nad těmi nudlemi se radostí orosíte. Jsou pevné na zkus, ale zároveň jemné a na jazyku se jen rozplynou. Dělají tady dva typy nudlí. Jedny dlouhé a tenké, které můžete vidět i na videu a druhé široké a všelijakých tvarů. Ty se dělají jednoduše tak, že se vezme váleček těsta a z toho se nastrouhají nudle. Můžete si to představit, jako kdybyste loupali okurku nebo mrkev.

Čínské knedlíčky jsem si tady taky zamilovala. Byly plněné mletým jehněčím masem se směsí zeleniny a při každém zakousnutí nám šťava z této dokonalé směsi stékala jak po obličeji, tak po rukou. A jee, už abychom tam šli znovu.

Jehněčí s paprikami, kmínem a samozřejmě s těmi dokonalými nudlemi.
Čínské knedlíčky plněné jehněčím masem. Namáčejí se do sojové omáčky se směsí octa.
Připojuji zde zmíněný televizní pořad.  Pro neangličtináře nebo ty, které jídlo zase tolik nezajímá doporučuji počkat alespoň do třetí minuty, protože způsob přípravy zdejších domácích nudlí opravdu stojí za to. Nikdy jsem nic podobného neviděla. Pro zájemce doporučuji zhlédnout celé video a zaručuji, že se vám budou sbíhat sliny.


pondělí 21. ledna 2013

Na procházce kolem Stanley Parku

Stanley Park je největší, nejstarší a nejoblíbenější park ve Vancouveru. Ať jste místní nebo se tady stavíte jen na pár dní, nemůžete ho minout. Můžete si ho projít pěšky, projet na kole či na koni a nebo si tady můžete zahrát tenis i golf. Aktivit se tu nabízí nespočet a je jen na vás, kterou z nich si vyberete. My jsme zvolili procházku po stezce podél oceánu, která vede okolo celého parku.







Součástí parku je také uměle vytvořená nádrž Lost Lagoon.
 Park byl založen v roce 1888 a leží hned vedle rušného Downtown. Můžete tu najít majestání cedry i jedle, ale také vám nad hlavou občas zakrouží orlové bělohlaví, ze kterých jde opravdu respekt. Mezi ty roztomilejší obyvatele pak patří nebojácné veverky nebo kanadské husy. 

Stanley Park je pár kroků od Downtown.
Sídlo místního jachtařského klubu.

Páreček orlů bělohlavých.
Když je veverka na blízku, dobře si hlídejte svoji svačinu.
Kanadské husy.
Po cestě můžete narazit na několik zajímavostí jako je například socha "dívky v neoprenu". Asi znáte sochu sochu malé mořské víly, která je jedním ze symbolů Kodaně. Tato socha je jí zdálky podobná, ale když se podíváte blíž, zjístíte, že to je dívka v neoprenu. Městu se nepodařilo získat licenci na kopii slavné kodaňské sochy, a tak se rozhodlo vytvořit její modení verzi.  Socha má symbolizovat úzké spojení města s oceánem a vášeň pro podmořské objevy. Obávám se ale, že podobným symbolem, jako je tomu v Kodani, se tato socha nestala.

Dívky v neoprenu. Fotka je bohužel zdálky, tak musíte pro její dokreslení zapojit trochu fantazie.
 Minout také nemůžete "Lions Gate Bridge", což je visutý most, který spojuje Downtown se Severním Vancouverem již od roku 1948. Ačkoli jeho stavbu provázely protesty, dnes je jedním z nejznámějších orientačních bodů města. Název je odvozen od dvojice ostrých horských vrcholků, kterým se říká "The Lions", a pokud bude přejíždět most směrem na sever, můžete je vidět.

Lions Gate Bridge.
 Největším lákadlem tohoto parku i celého Vancouvere jsou ale indiánské totemy ve východní části parku. Původní čtyři totemy byly vytvořeny v roce 1880, ale v roce 1986 byly nahrazeny, z důvodu staří a poškození, replikami, které byly v dalších letech doplněny dalšími čtyřmi totemy od různých umělců. Originální čtyři totemy byly vytvořeny původními obyvateli z různých částí Britské Kolumbie, žádný ale nepochází od obyvatel z oblasti dnešního Vancouveru. I přes tento paradox jsou dnes tyto totemy jedním z nejznámějších symbolů Vancouveru.



A nakonec bych vás chtěla všechny moc pozdravit. :)



sobota 12. ledna 2013

Vánoční dodatek - když všechno svítí


Většina z nás si o Vánocích osvětluje stromky před domem, někteří i plot a někteří celý dům. Domnívám se ale, že to není zdaleka tak rozšířené jako tady. A protože tu mají Vánoce a světla opravdu rádi, pořádají tu každý rok "Festival světel" a projížďku "Vánočním vláčkem." A my jsme si to samozřejmě nenechali ujít.


  "Festival světel" se koná každý rok v botanické zahradě Van Dusen. Část botanické zahrady tu ozdobí stovkami tisíc malých i velkých světýlek a vy si to pak můžete projít za poslechu vánočních koled. Pro zájemce tu je samozřejmě i Santa Claus, kterému můžete říct, co si přejete k Vánocům.




 "Vánočním vláčkem" se pak můžete projet ve Stanley parku. Všechno je tady taky nazdobené a osvětlené, ale navíc tady můžete vidět různé postavy, obrázky a animace spojené buď  s Vánoci nebo Kanadou. Každý rok se mění hlavní téma, takže je to vždycky alespoň trochu jiné. Nechybí samozřejmě všudypřítomné vánoční  koledy, horká čokoláda a pečené kaštany. 



Vancouver Canucks nesmí nikde chybět.

Pan a paní Clausovi.
Obyvatelé pohádkového města Whoville, na které měl políčeno Grinch v příběhu "Jak Grinch ukradl Vánoce".
Perníková chaloupka s postavičkou "Perníkového muže"
Všichni známe Pohádku o perníkové chaloupce, méně z nás už asi zná pohádku o "Perníkovém muži". Byla napsána v roce 1875 a vypráví příběh o perníkovém mužíčkovi, kterému se podaří utéct z pekáče a vyhnout se různým nástrahám. Nedopadne to s ním ale dobře, protože i přes všechny úspěšné úniky si na něm nakonec pochutná liška. O "jídle na útěku" existují dokonce různé národní pohádkové verze jako například "Tortilla na útěku" (Mexiko)  nebo "Rýžový koláč na útěku" (Čína). Co se ale nikde nemění je konec příběhu, kdy hlavní hrdina končí v něčím žaludku.

A než odejdete, je dobré zkontrolovat, jestli se vám někde nezatoulaly boty.

 

pátek 4. ledna 2013

Co nám přinesl Santa Claus - část druhá


Než jsme se vzapamatovali z jednoho vánočního dne, byl tu den druhý. Pro nás je 25. prosince už po všem, pro většinu západního světa včetně Kanady je to ale hlavní vánoční svátek. Jelikož jsme si odbyli krocana již den předem, byla pozornost věnovaná hlavně dárkům. Na nějaké to jídlo se ale čas taky našel.

Ráno jsme si doma předali pár dárků s Mattem a pak jsme zase vyrazili k rodince. Chvíli trvalo, než se všichni probrali, tak jsme měli alespoň čas si v klidu rozbalit punčochy. Trochu mi to připomínalo našeho Mikuláše, v punčoše jsem našla ovoce a sladkosti. Zlobivci tam podobně jako u nás mohou najít i uhlí, ale tento rok jsme asi byli všichni hodní. Podle jedné z tradic je v punčoše jen to, co tam dal pravý Santa Claus.

Naše punčochy- v pořadí zleva já, matt, brácha a ségra.
 Než se začalo s rozbalováním, dostali mladší sourozenci kvíz, který museli vyluštit, aby se dostali k prvnímu dárku, který byl schovaný. Přišlo mi to jako zajímavé zpestření, které se neodehrává ve všech místních rodinách, ale je vcelku časté. A pak už se mohlo začít. U nás jsme zvyklí, že všechny dárky jsou od Ježíška a pak se podle balícího papíru nebo rukopisu snažíme dopátrat, kdo za dárkem stojí. Tady to mají jednoznačné. Na každém dárku je napsáno nejen pro koho je, ale i od koho, takže nemůže dojít k mýlce. A od Santy je tam jen pár dárků, většinou se uvádí pravé jméno. Žádné tajnosti tady za ocenánem. Největší radost z dárku měla asi Georgia, černá rotvajlerka, která dostala plyšovou postavičku komiksového Hulka. Hned, co ho rozbalila, se do něj pustila se vší vervou a jasně ukázala, kdo z tohoto souboje vyjde vítězně. 


Rozbalování dárků člověka samozřejmě vyčerpá, takže potom následoval brunch v podobě "full English breakfest" neboli anglické snídaně. Z krocana nám už vytrávilo, takže jsem se do toho s chutí pustili. Nechyběly samozřejmě klobásky, slanina, vajíčka, pečená rajčata, grilované houby a smažené brambory s pečeným toustem vedle toho. Jak řekl jeden britský dramatik "Chcete-li se v Anglii dobře najíst, měli byste si dát snídani třikrát denně". Já bych jen dodala, že chcete-li se kdykoli a kdekoli dobře najíst, tohle je skvělá volba. 

Full English breakfest - kdykoli.
 Bylo něco po poledni a čekala nás ještě společná večeře, tak jsme si pro zkrácení času pustili film. Od nás jsem zvyklá na Vánoce plné klasických českých pohádek, ale tady na pohádky moc nekoukají. Mám tím na mysli klasické pohádky, filmy s pohádkovou tématikou a romantické filmy, kde dobro zvítězí nad zlem, tu samozřejmě mají taky. Na vánočních příbězích se hezky ukazuje, že má anglosaská kultura přeci jen jiné kořeny. Nejčastěji jsou k vidění rodinné filmy, kde svoji roli hrají Santa Claus a jeho elfové a sobi. Dále tu jsou k vidění mnohá zpracování knížních příběhů. Jedním z nich je například "Vánoční koleda" od Charlese Dickense nebo  "Jak Grinch ukradl Vánoce" z roku 1957, díky němuž se Grinch stal ikonickým ztvárněním padoucha, který nenávidí Vánoce a chce je zničit. Klasickým vánočním filmem je také "It´s a Wonderful Life" (Je to nádherný život) z roku 1946. Není to tedy žádná vánoční romantika, občas skoro ukápne slza, ale všechno dobře dopadne a místní Vánoce jsou bez tohoto filmu nepředstavitelné. Mnoho jsem toho ještě neviděla a je toho určitě hodně co dodat, ale i tak jsem se chtěla podělit o můj drobný postřeh z letošních kanadských Vánoc.


A už jen rychle na konec. Mattova rodina chodí tradičně v tento vánoční den na večeři do indické restaurace. Je to vcelku příjemná změna v jídelníčku, ale co se nemění, jsou vánoční korunky, které si opět všichni nasadí na hlavu.

Naše indická vánoční večeře.
Korunky nesmí chybět. Nošení korunek odkazuje ke starořímským Saturnáliím - oslavám ve jménu boha Saturna, které se konaly v prosinci.

A ještě úplně nakonec. Podobně jako my dojídáme bramborový salát ještě týden po Vánocích, tak tady se dojídá krocan. Slavnostní večeří se odstartuje krocanní maraton, který při velkém štěstí končí po několika dnech. Jednou z možných úprav jsou sendviče s krocanem, nádivkou, brusinkovou omáčkou a salátem. I přesto, že vám krocan v těchto dnech leze i ušima, je to fakt dobrota.