pátek 29. března 2013

Science World - věda pro malé i velké

Kupole budovy, kde sídlí Science World, je jednou z dominant Vancouveru a najdete ji na mnoha pohlednicích. Svému vzniku vděčí, jako mnoho jiného, Expu, které tady proběhlo v roce 1986.  Během Expa sloužila budova jako veletržní centrum a po skončení Expa se strhla kampaň na podporu jejího zachování. Ta byla úspěšná a vyústila v přemístění "Centra pro vědu, umění a technologie právě" sem. Během vývoje dostalo toto muzeum vědy mnoho různých jmen, pro většinu místních obyvatel je to ale stále Science World.


 A tak, když jednou v sobotu pro změnu pršelo, byla to ideální příležitost k malému vědeckému dýchánku.Převážná většina návštěvníků jsou rodiny s dětmi, takže jsme si občas připadali trochu nemístně. Pak jsme si ale začali se vším hrát podobně jako ostatní děti a myslím, že jsme docela zapadli. Hned v přízemí je část, která si vás otestuje. Je totiž plná všemožných hlavolamů a hádanek a stojí teda za to. Hlavolamy mají tři stupně obtížnosti. Sebevědomě jsme začali na tom nejobtížnějším, ale velmi rychle jsme to snižovali, a když jsme nemohli vyřešit ani základní obtížnost s přezdívkou "poškrábání na hlavě", nenápadně jsme se z této části vypařili. Vědci z nás asi nebudou.

Sekce s hlavolami,  aneb cesta tam a zpět k bezradným hodinám matematiky.
 Hned vedle zrovna probíhala přednáška nazvaná "Grossology". "Gross" by se dalo přeložit jako hnusný nebo nechutný a bylo to docela vtipně nazváno, protože přednáška byla o fungování trávicího ústrojí. Na různých příkladech tam ukazovali jak jsou dlouhá střeva, kolik je v tělě krve nebo kde přesně je umístěn žaludek. Největší úspěch ale mělo, když měly děti do mikrofonu předvést, jak zní prdy. Ruku zvedly snad všechny děti, my jsme se bohužel jako dospělí museli držet zpátky.

Hodina "nechutnologie".
Muzeum je rozděleno na sekce, které se věnují různým oblastem jako je zvuk, světlo, voda, lidské tělo a tak podobně. Velká většina instalací je praktického charakteru, takže si můžete všechno osahat a vyzkoušet. V sekci, která se věnuje vodě si můžete například zkoušet stavět přehrady a sledovat, co se pak stane. Těžko říct, jestli si tuhle část užívali víc děti nebo tatínkové. My jsme si to každopádně užili moc, akorát jsme si kolikrát posteskli, že už jsme dospělí a musíme tak dát na většině atrakcích přednost dětem.

Tohle bylo moc zajímavé - přístroj zaznamenával pohyb mozkových vln a podle vaší mozkové aktivity se posouvala kulička mezi vámi dvěma - ten, kdo uměl líp relaxovat a zklidnit mozkové vlny, vyhrál.

Vítejte ve vodním ráji.
Potrubní pošta.
Fungování páky jste si mohli vyzkoušet při převažování s tímto hrošíkem macíkem.
Science world také pravidelně hostí putovní výstavy a ta současná mapovala tvorbu kanadského kutila Steva Gerbericha. Ten vytváří pohyblivé objekty z předmětů nalezených po sklepech a smetištích.

Když se pozorně zadíváte, uvidíte tři obličeje.


Vrchní část kupole je využitá jako 3D kino s plátnem od nevidím do nevidím. Velikost plátna je skvělá a slibuje silný divácký zážitek. My jsme si ale bohužel nevybrali ten správný film. "To the Arctic" byl dokumentární příběh o rodince polárních medvědů. Sledovat záběry zamrzlé krajiny v obrovském rozlišení je sice zajímavé, ale po pěti minutách vás ta neustále bíla barva sněhu trochu omrzí, co si budeme povídat. A depresy z příběhu o medvědí matce, která bojuje o přežití a chrání svá mláďata před hladovými samci, kteří je chtějí zabít, nemohl zachránit ani příjemný hlas Meryl Streep jako vypravěče. Poučení pro příšte, pro velká plátna to chce velké a hlavně barevné záběry a pokud možno optimističtější příběhy.

pátek 22. března 2013

Troubo, trubko, kdo v tobě přebývá


Při z jedné nedávných procházek jsme narazili na indickou restauraci, která se specializovala na pokrm, který se jmenuje "dosa". Neměli jsme tušení, o co jde, a tak jsme se to samozřejmě rozhodli prozkoumat.


Objednali jsme si, co nám přišlo zajímavé, a abychom předešli případnému faux pas, snažili jsme se od ostatních odkoukat, co máme vlastně čekat. Před těmi, co byli na řadě před námi, postupně přistávalo na stole něco jako obří palačinka, srolovaná do trubky a dlouhá asi půl metru. Pohled to byl vcelku fascinující,a jelikož jsme netušili, jak to jíst, odkoukávali jsme nenápadně dál.

My jsme si jako náplň téhle dosy zvolili jehněčí vindaloo, trochu pálivé, ale dobrota.
 Většina strávníků používala jen ruce, tak jsme na to navázali. Když nám naservírovali naše mega-palačinky,  postupně jsme je trhali na kousky a namáčeli v omáčkách, které byly podávány vedle toho. 

Tohle na vás čeká uvnitř. Chtuná to líp, než z tohoto úhlu vypadá. :)
A teď už trochu studovanější pohled. Dosa je fermentovaná (chuťově trochu nakyslá) palačinka, která se dělá z rýžového těsta a černé čočky. Běžně se podává buď ke snídani nebo jako rychlovka na ulici. Tento pokrm je charakteristický pro jižní státy Indie a populární je také na Srí Lance. Podává se buď srolovaná do trubky a nebo složená do jakési obálky či trojúhelníku, té se říká "rava dosa". Každá dosa má nějakou náplň a tu si můžete vybrat podle své chuti. Většinou se jedná o zeleninové nebo masové curry, které je běžně k dostání ve většině indických restauracích. 

Rava dosa - ta naše byla plněná zeleninovým curry.
 Co se ale nemění, jsou omáčky, které jsou podávány spolu s dosou. Je to kokosové chutney, což je polotuhá pasta z kokosu, čočky a snítky máty či korinadru.  Pak je to tzv. sambar, zeleninový vývar, ve kterém je holubí hrách a tamarind, ale existují různé regionální varianty. My jsme k naší dose ještě dostali chilli variantu kokosového chutney, která byla o něco pálivější.

Dosa - běžná velikost i podoba.
 Velikost běžné dosy nás překvapila, ale když jsme si objednali tzv. "paper dosa" neboli papírovou dosu, to jsme teprve zůstali s pusou dokořán. 

Papírová dosa je už opravdu docela macek. :)

pondělí 11. března 2013

Zima ve Vancouveru


Tak ja je to s tou zimou ve Vancouveru. Všichni se mě ptají a někteří litují, že mi tady musí být opravdu zima. Opak je ale pravdou. Co se týká zimy, tak Vancouver je velmi ne-kanadské město, teploty klesnou pod nulu minimálně a ačkoli vidíte sníh na okolních horách, do údolí jen tak nezavítá. A když ano, tak je z toho pohroma.

Na horách sníh, v údolí už skoro jaro.
Pouze jedinkrát za celou zimu napadlo víc sněhu. Ze začátku to byla docela romantika, ale pak se to zvrtlo. Napadlo celých 20 centimetrů sněhu, kompletně zkolabovala doprava a jediné, co jezdilo, bylo metro. Ano, i tady byli silničáři zaskočení nečekanou nadílkou sněhu. A navíc, co ráno napadlo, to se odpoledne proměnilo ve vodu/břečku a nezbylo než se brodit po kotníky ve vodě. Kanály na takové množství vody evidentně taky nebyly připraveny. Nejdřív jsem se snažila našlapovat opatrně, ale když jsem i v botách měla okolo 2 centimetrů vody, vzdala jsem to. S vyšší hladinou vody v mých botách ale narůstal i můj vztek a pro prevenci případných případných konfliktů jsem si raději cestou koupila holinky a suché ponožky.

Vrchol sněhové nadílky ve Vancouveru.
 Co si budeme povídat, prší tady v zimě dost. Když se ale vybavíte slušnou bundou, botami a deštníkem, dá se to zvládnout. A navíc, pro práci v kavárně je to ideální. Počasí je skvělým tématem pro debatu se zákazníky. Když prší, můžu se zákazníky navzájem politovat, a když vyjde sluníčko, to je teprve něco.

Každodenní realita.
 Pro různé počasí se hodí různé jídlo. A když jsem si jednou procházela novinky z domova na různých českých serverech, narazila jsem na recept na  ideální jídlo do tuhého deště. Byla to hustá polévka, která má kořeny v Polsku a ve Slezsku a jmenuje se bigos. Neznala jsem ji, ale hned se mi zalíbila. Existuje mnoho variant, ve všech ale najdete kombinace bílého zelí a kysaného zelí. My jsme si do té naší přidali ještě mrkev, brambory, klobásku a sušené švestky. Zakousli jsme k tomu po domácku upečený český chleba a moc jsme si pochutnali. Jediné, co nehrálo do noty byl fenomén, který jsme nazvali "bigosův efekt". Měli jsme tuto polévku dvakrát a vždy bylo ráno zataženo a pršelo, takže jsme se těšili na večer, až se s ní pěkně zahřejeme. Pokaždé se ale během dne počasí umoudřilo a odpoledne bylo jasné nebe a polévkou jsme se zahřát opravdu nepotřebovali. Takže rada pro vás, až bude počasí pod psa, vemte si na pomoc bigos.


Bigos, který přinese slunce nejen do duše.

úterý 5. března 2013

Dim Sum - brunch po čínsku


Pokud byste měli chuť vyrazit o víkendu na delší a lenivý oběd, Dim Sum je to pravé. Jedná se o tradiční čínský způsob stolování, kdy jsou vám na stůl servírovány malé porce různých pokrmů a vy můžete pěkně ochutnávat od všeho něco. Můžete si buď objednat z jídelního lístku nebo si vybrat jídlo přímo z vozíčku, na kterém ho kolem vás rozváží obsluha.  


Způsob stolování Dim Sum vzešel ze starší tradice "yum cha" (ochutnávání čaje),  což bylo popíjení čaje v čajovnách podél hedvábné stezky. Čaje byly sevírovány těm, kteří po stezce cestovali a potřebovali si odpočinout a postupně sem začali chodit na odpolední čaj a výměnu novinek i místní farmáři. Servírovat vedle čaje jídlo bylo zpočátku považováno za nevhodné, protože se lidé domnívali, že by tato kombinace vedla k nadměrnému přibývání váhy. Jakmile ale zjistili, že čaj naopak může s trávením pomoci, provozovatelé těchto čajoven začali servírovat drobné chuťovky a základ Dim Sum byl tu. 

Vypůjčené foto pro ilustraci, tolik jsme toho neměli. :)
 Dim Sum znamená v překladu "dotknout se srdce" a pod tímto dotykem se skrývá fakt, že původně byl Dim Sum jen lehkou svačinou a ne hlavní jídlem. Dnes je tomu samozřejmě jinak a Dim Sum je na většině místech servírován jako hlavní jídlo po celý den. Nejčastěji se ale podává ráno a kolem oběda a některé zdroje dokonce tvrdí, že to byl právě Dim Sum, který inspiroval celý nápad s vytvořením brunche (breakfest + lunch) - kombinace snídaně a oběda v hlavní dopolední jídlo. 

Většina pokrmů je připravená buď na páře nebo smažená a na stůl se většinou podává v bambusových parních košíčkách. My jsme si část jídel objednali z meníčka a část jsme si vzali z vozíčků, které okolo nás projížděly, podle toho, co nám přišlo zajímavé.


Barbecue Pork Bun
Pro začátek nám na stole přistálo několik kousků "Cha Siu Bao", neboli " Barbecue Pork Bun", což se dá přeložit jako "houska plněná vepřovým masem s příchutí barbecue omáčky". Tyhle housky ale připomínají víc než pečivo naše kynuté knedlíky a připravují se na páře. Najdete je mimo jiné v téměř každé čínské pekárně a jsou plněné různými masovými směsmi.

 Dále následovalo "Lo Mai Gai", neboli "Lotus Leaf Rice", což byla lepkavá rýže plněná vepřovým masem zabalená v lotusových listech. Náplně se opět mění, může tam být kuřecí maso, houby, krevety a tak podobně. 

Lotus Leaf Rice
 "Shrimp Dumplings" byly knedlíčky plněné krevetami. Těsto to bylo jemné, ale zároveň pevné a s čerstvými krevetami a trochou zeleniny to bylo výborné. Říká se, že podle tohoto pokrmu se hodnotí kvality kuchaře Dim Sum.

Shrimp Dumplings
 Zeleninový chod zastupovaly "Sauteed Pea Tips", což byly dušené listy cukrového hrášku ochucené česnekem. Ačkoli to byla slušná porce, neměla jsem z toho pocit zahlcení zelenými listy, bylo to skvěle ochucené a uvařené akorát do poloměka/křupava.

Sauteed Pea Tips
 "Cheong Fan", neboli "Rice Noodle Rolls" byly rolky z rýžových nudlí plněné krevetami a jarní cibulkou. Chuťově je to velice jemné a trochu se to třepe jako rosol, ale je to moc dobré. Rolky si namáčíte do několika různých omáček a variant tohoto kantonského pokrmu je mnoho a mnoho.

Rice Noodle Rolls
 "Siu Mai" neboli "Open-topped Pork and Shrimp Dumplings" je mleté vepřové maso a krevety v tenkém rýžovém obalu, který je na jedné straně otevřený. Tato otevřená strana vytváří dojem květiny, na našich vepřových knedlíčkách to ale není bohužel moc vidět. Ve směsi dále najdeme černé houby s jarní cibulkou a výraznou chuť tomuto pokrmu dodává zázvor. 

Pork and Shrimp Dumplings
 Naším jediným smaženým pokrmem byly "Fried Tofu Skin Rolls", které pro nás byly i vítězným jídlem. Obal byl tenký a křupavý, ale vůbec ne mastný a náplní bylo tofu se směsí zeleniny. Vše skvěle ochucené a i když smažené, tak velmi dobře stravitelné.

Fried Tofu Skin Rolls
 Jedním z pokrmů, který asi není pro všechny, ale já jsem si na něm pochutnala moc, byly kuřecí nohy. Přezdívá se jim Fénixovy drápy a většinou jsou nejdřív usmaženy, uvařeny a pak marinovány a dušeny na páře. Ve výsledku jsou tak jemné, šťavnaté  a stále trochu křupavé. Kdepak chrupavky, to je prostě lahůdka.

Fénixovy drápy
 Nechyběl samozřejmě dezert, ke kterému jsme si dali "Steamed Sponge Cake", což je koláč, který se peče/vaří na páře a pohledem i konzistencí připomíná mycí houbu. Zní to trochu divoce, ale chuťově je to výborné. Díky páře je koláč krásně jemný a kyprý a chutná po vanilce. 


Steamed Sponge Cake