pátek 27. září 2013

Náš svatební piknik


Tak už to máme úspěšně za sebou. Několik týdnů pečení, vaření a příprav vyvrcholilo minulou sobotu. Vše se odehrálo na pláži Jericho za dokonale Vancouverského počasí. Znamená to nebe prosluněné sluncem? Hmm, ne tak docela. Znamená to šedivo a zamračeno, kam oko dohlédne. Ale nepršelo. Alespoň v tom nám vyšlo nebe vstříct.


Ranní přípravy se neobešly bez zapomenutých tašek, pozdních příchodů a lehkých slovních přestřelek. Nakonec se ale všichni sešli ve správný čas a na správném místě. Aby se nám příchozí cestou neztratili, připravili jsme pro ně směrovku v podobě hamburgeru. Já jsem přišla s nápadem a Mattova máma nám to krásně namalovala. Byla a stále jsem z této cedule nadšená.

Grilování a oslavy v parcích jsou tady populární, takže tam jsou skoro všude k dispozici stoly a lavice. Stačí jen přijít brzy ráno, sestavit si svoje stoly a jede se. Oslav na veřejném prostrantsví se ale také týká zákaz konzumace alkoholu, takže náš piknik proběhl pěkně na nealku.

 Obřad už jsme měly z jara za sebou, takže jsme mohli přistoupit k tomu nejdůležitějšímu, hostině. :) Můžu říct, že k jídlu máme blízko, takže to pro nás zase nebyl takový problém. Plán byl takový, že každý něco přinese a pak se budeme věnovat střídavě jídlu, povídání a hraní petangu. 



Sešlo se tam spousta dobrot, takže jsme s Mattem byli nadšení. Když jsme to jedli ještě týden potom, nadšení trochu opadalo, ale zvládli jsme to. Abych tam naší kotlinu taky trochu prezentovala, napekli jsme rohlíky, chleba a svatební koláčky. Poslední jmenované se tedy přeměnily spíše na koláče, ale chutnaly obstojně. Abych to uvedla na pravou míru, já jsem při všem vaření asistovala, Matt byl hlavní pekař a  kuchař. A moc se mu to povedlo, všichni ho chválili a já na něj byla moc pyšná. Jak koláče, tak rohlíky měly úspěch. Jediné, co všechny zarazilo bylo použití sádla při jejich přípravě. Na sádlo ve větší míře tady ještě nejsou připravení. Mák byl taky novinka, používají ho jen málo, například v mufinech.

Rohlíky tady byly novinkou.
 




  Hostina byla povedená. Dostali jsme i několik návrhů, abychom si otevřeli vlastní kavárnu. Ještě trochu natránuju ta latte a uvidíme, co z toho bude. Vypíchnu tady pár dobrot, které stojí za zmínku. Před nějakou dobou jsme objevili salát, který zatím vede náš salátový žebříček, takže tady nesměl chybět. Hlavní ingredience jsou sladké brambory, zelené fazolky a černé fazole. K dokonalosti ho ale přivádí zálivka, která obsahuje rozmixovaný koriandr s medem a jablečným octem. Vysledná kombinace chutí je opravdu zážitek.


Dort jsme dostaly z naší nejoblíbenější pekárny a okolo byly vysázené ještě mini dortíky. Jedním z nich byl cheesecake-brownie. Spojit tyhle dva skvělé dezerty dohromady byl mistrovksý kousek. Hned se po nich zaprášilo. A jedeme dál. Ananasový cheesecake od babičky jsme si osobně vyžádali. Krém byl jemně našlehaný a ananas v něm na kousky nasekaný, uh yeah, baby. O to, co zbylo, byla docela přetahovaná. A z kanadského soudku na stole pak přistál nanaimo "koláč, řezy". Na pohled se podobá našemu míšovi, ale místo tvarohu je tam puding. Taky dobrota.

Svatební dort s minidortíky.

Nanaimo "řezy".
Další popis jídla můžu vydat na požádání. Myslím, že to tady zase nemusím přehánět. :) A potom, co jsme si dali pěkně do nosu, jsme korzovali a povídali a hráli petang. V Mattově rodině panuje soutěživost, ale při hře se všichni drželi slušného vychování.  

Když jsem si půjčila bundičku pro zahřátí, všichni si dělali legraci, že jsem jak vystřižená z 50.let. :)
 Plán byl také takový, že až budeme pěkně oblečení, nafotíme na pláži krásné fotky s horami v pozadí. Vancouver je totiž pohledem na oceán a hory známý, že. Jak to tak bývá, ne všechny plány ale vždy vyjdou. Komentáře typu "neboj, to se roztrhá a sluníčko vyjde" jsme poslouchala tak dlouho, až moje vlasy načesané od ne nejlevnějšího kadeřníka oceán rozfoukal do všech stran a bylo po vlnách. Aspoň, že jsem tam dostala kafe a minidonut, i když si nedělám iluze, kolik mě to stálo. 

S trochou představivosti si tam ty hory a modrý oceán dokreslíte. :)
Takhle to vypadá, když je jasno.

Oslavy v místních parcích skýtají vůbec nejedno dobrodužství. Jedním z nich jsou všudypřítomné kanadské husy. Jsou moc pěkné na pohled, ale útok hrozí jak ze země tak ze vzduchu. Když se totiž procházíte po pečlivě sestřiženém trávníku, občas je to jak na minovém poli s kachníma bobkama všude okolo. A to nemluvím o tom, jaké manévry nastanou, když se zvedne celé hejno a prolétá nad prostřenými stoly a vámi v bílých šatech. 



Kachny mohou konec konců i za moje svatební boty. Měla jsem nově koupené vínové balerínky, ale Matt mi před příchodem zavolal, abych si je nebrala, protože bych si je mohla zničit od všudypřítomných kachních bobků. No a tak jsem si vzala svoje onošené červené tenisky, které slavily nakonec snad největší úspech z mého svatebního kompletu. :)


Mattova rodina a pár rodinných přátel.
 Druhé kolo svatby si tedy můžeme odškrtnout. Myslím, že to vyšlo a všichni si to užili.  Teď nás čeká už jen to české v Praze. Abych vás mohla trochu navnadit. V Praze se bude grilovat prase! Už teď se mi sbíhají sliny. :)