Kolibříci v Kanadě? Jasně!

Když jsem tady poprvé spatřila kolibříka, nemohla jsem uvěřit svým očím. V mých představách žijí převážně v tropických oblastech a do studené Kanady prostě nepatří. Jenomže opak je pravdou. Ačkoli v Jižní Americe jich žije většina z nějakých 340 druhů, objevují se i po celé Severní Americe a tady na západních pobřeží Kanady jich můžeme najít okolo 10 druhů. A protože oblast Vancouveru a jižní část ostrova Vancouver mají mírné zimy, někteří kolibříci tady žijí i celoročně.

  
Jedná se o jeden z nejmenších druhů ptáků, měřících od 7 do 13 cm  a dožívají se průměrně 3 až 5 let. V angličtině se jim říká "hummingbirds", protože jejich křídla vydávají specifický zvuk, který je podobný bzučení/vrčení, v angličtině "humm". Když je někde blízko vás, i když ho nevidíte, slyšíte bzučení jeho křídel. Jsou to takové mini-helikoptéry.

Jejich vajíčka jsou podobně velká jako mentolky Tic Tac.

 Asi nejzajímavější je jejich způsob letu, který se více podobá letu hmyzu než letu ptáků. Díky tomu, že dokáží mávat křídly přibližně 50krát za vteřinu (což mi mozek stále nebere), pohybují se jako vážka či helikoptéra. Dokáží se vznášet ve vzduchu, létat do stran, pozpátku, nahoru, dolů, zastavit se na místě. Létají rychlostí okolo 54 km za hodinu. Spotřeba energie na tlukot křídel v takové frekvenci je obrovská, a proto musí denně sníst více nektaru než je jejich vlastní váha. Jsou permanentně pár hodin od vyhladovění k smrti a dokážou uložit jen tolik energie, aby přežili jednu noc. 

 Kdyby létali celý den, spotřeba energie by byla neudržitelná, a tak přibližně 10 - 15 % dne stráví letáním a krmením a 75 - 80 % dne sezením a trávením. S výjimkou hmyzu, mají kolibříci nejrychlejší metabolismus ze všech zvířat. Tep jejich srdce dosahuje až 1260 tepů za minutu a nadechnou se přibližně 250krát za minutu a to i když odpočívají. Živí se nektarem z roslin a hmyzem. Nektar jim slouží převážně jako palivo, aby mohl jejich metabolismus fungovat tak rychle a podporovovat jejich způsob letu. Pojídání hmyzu jim pak dodává nezbytné bílkoviny k produkci malých zásob tuku na přenocování nebo na migraci.

Noc tráví tito zdatní letci ve stavu strnulosti podobné hibernaci. V tomto stavu se jejich metabolismus zpomalí 15krát a teplota klesne z denních 40 stupňů Celsia na 18 stupňů. Stejně tak tlukot srdce i dýchání se zpomalí. Srdce jim přes noc tepe přibližně 50 až 180 za minutu v porovnání s více než 1000 tepů za minutu během dne. I přes tato úsporná opatření ztratí přes noc okolo 10% své váhy.

Moje krmítko na balkóně. Už tu jeden párkrát byl, ale než jsem se pohnula pro foťák, byl pryč. :) Do krmítek se jim dává mix vody a cukru v poměru 4 ku 1.

 Kolibříci jsou fascinující stvoření a stojí za to je pozorovat. Vyfotit je při jejich rychlosti, je již složitější. Pokud byste se na ně chtěli podívat ve Vancouveru, můžu doporučit Queen Elizabeth Park, Stanley Park nebo Vandusen Botanical Garden. Mají rádi místa s hodně květinami a nejradši mají ty červené. V botanické zahradě Vandusen mají navíc několik krmítek pro kolibříky, které jsou viditelné ze zahrádky tamní kavárny, takže si můžete užívat tento div přírody nad šálkem kávy. :)


Tady je pro zájemce odkaz na zajímavý dokumentární film Hummingbirds - Magic in the Air .